Pechin.bloguje

Jedeme dál, močálem černým kolem bílých skal

3.04.2008
Spinning

není to tak hrozné..

Celý článek

Zapsal: pechin 3.04.2008, 22:57:00, Komentáře (0)

2.04.2008
Občanka

KOnec jedné epochy a nostalgické slzy

Každý životní předěl se mi pojí s nějakou básničkou..Vždycky si na ni vzpomenu, když se mi vynoří nějaká důležitá událost. Nikdy se mi neopakují. Bude to hlavně tím, že jako dítě jsem byl žalostně nesportovní, žalostně nematemetický a žalostně... celkově..takže po mně chtěli, abych recitoval básničky. A protože to co mi vybírali stálo za starou bačkoru, tak jsem si je hledal sám. A od té doby si na ně vždycky vzpomenu a přiřadím si je k něčemu důležitému.

Nejinak toho bylo i onoho osudného večera dne 17.3.2008. Zaběhl jsem těsně před zavírací dobou na městský úřad Prahy, kde bydlím, a požádal jsem o změnu trvalého pobytu. ANO. Ogara z Újezda je napříště Pražák. Pepík.

A teď ta básnička..To smutné ráno, 14. září, navěky zapsané v kalendáři, to smutné ráno, to si pamatuj, mé dítě...Až ze všech z nás už budou jenom stíny, až čas nás bude měřit na hodiny, to smutné ráno, to si pamatuj, mé dítě..atd. atd.

Nebylo to sice ráno, ani v září, ale smutné to bylo.

No a ještě jeden postřeh. Paní u přepážky mi dala papíry k vyplnění. Třesoucí se rukou jsem je vyplnil. Nevím sice do které kolonky patří červené číslo našeho domu a do které číslo modré, ale zvládl jsem to. Zvolala: ŠPATNĚ!!! Znova...

Začněte od bílé!! Od jaké bílé mi nesdělila...Začal jsem tedy a ona znova:"Zase BLBĚ!!!" Měl jsem pocit debila..

Třetí formulář jsem zkazil také a na dotaz titul..jsem raději mlčel. Žádný...možná jen blbec mi dejte před jméno...už se zavíralo...paní se na mě podívala a řekla:"Máte štěstí, že jste z Luhačovic, tam jsem prožila ta nejkrásnější léta svého života..."Po tváři jí začaly stékat slzy.. "Život mi pak dal sice na držku, ale nikdy, nikdy nezapomenu"...

Jal jsem se ji utěšovat přes neprůstřelné sklo přepážky a malým spodním otvorem jsem jí podal kapesník. Poděkovala a ani se nezlobila že nemám fotku. Řekla mi kde mě vyfotí a že to mám hned přinést, a že na mě počká...i po zavíračce..Stalo se.

Vím sám, že Luhačovice jsou město nabité emocemi. Změnu z ogary na pepíka tak doprovázely slzy. Příznačně však nikoliv moje.

Zapsal: pechin 2.04.2008, 22:30:00, Komentáře (0)